Psychiatrická péče v Česku je dlouhodobě podfinancovaná, její dostupnost je neuspokojivá a ve srovnání s většinou zemí Evropské unie jsme v rozvoji tohoto oboru na chvostu. Počet lidí, kteří takovou péči potřebují, přitom narůstá.

Psychiatrická péče se v tuzemsku od 90. let zásadně nezměnila a stojí na konceptu psychiatrických nemocnic, které jsou materiálně a technicky zastaralé. Česko se tak potýká s nerovnoměrným zastoupením ambulantních služeb napříč regiony a nedostatkem tzv. komunitní péče, kdy se dostává pacientům pomoci přímo v jejich prostředí. Vázne také propojení a spolupráce mezi jednotlivými druhy péče. Alespoň tak popisuje stav Psychiatrická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Už před osmi lety odstartovala v Česku reforma psychiatrické péče. Vznikla pro to dokonce vládní strategie a existuje také Rada vlády pro duševní zdraví, která reformu koordinuje. Přerod české psychiatrie, jež má péči o duševně nemocné v tuzemsku dostat na úroveň běžnou v západních státech, se ale naplno rozjel až v roce 2017, především díky projektu Evropské unie. Ta do reformy posílá celkem 2,5 miliardy korun, díky kterým se rozhýbalo množství navzájem se doplňujících aktivit. Peníze se mohou čerpat až do roku 2023.

O reformě psychiatrické péče hovořil v diskusi Hospodářských novin Petr Winkler, vedoucí programu sociální psychiatrie v Národním ústavu duševního zdraví, Dita Protopopová, tajemnice Rady vlády pro duševní zdraví, Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky, Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, a Břetislav Košťál, manažer projektu Studio 27 "zaostřeno na duši". Debatu moderovala Zuzana Keményová, redaktorka.

Video z diskuze najdete ZDE na webu Hospodářských novin.

Výběrové řízení pro čerpání dotace a zahájení pilotního provozu úspěšně absolvovali další čtyři zájemci o provozování Multidisciplinárních týmů duševního zdraví (MTDZ). Multidisciplinární týmy budou poskytovat nejen zdravotní a sociální, ale i další služby ambulantního a terénního charakteru například pro seniory nebo pacienty s nařízeným ochranným léčením. Doplní je také dvě psychiatrické ambulance s rozšířenou péčí pro adiktologické pacienty.

Služba CDZ Brno mu byla doporučena ambulantním psychiatrem na jaře roku 2019. Jeho vstupní GAF byl 41. Jako problematická oblast, v níž by pan Petr potřeboval podpořit, se zpočátku jevila pouze otázka bydlení. Pan Petr žije v nájemním bytě bez koupelny. V bytě byl nepořádek, klient spal na špinavé matraci na zemi. Na začátku spolupráce s ním v bytě žila paní M., za kterou chodila spousta pochybných lidí. Vlastníkovi bytu se to nelíbilo, žádal pana Petra, aby návštěvy nepřijímal. Navíc panu Petrovi zvýšil zálohy za energie, což pro klienta bylo finančně neúnosné. Na základě těchto skutečností, tj. hrozby, že přijde pan Petr o bydlení, nakonec za podpory pracovníků CDZ byla paní M. z bytu vykázána.

Život s duševním onemocněním je náročný nejen pro samotného pacienta/klienta, ale i pro jeho rodinu a přátelé. O těchto těžkostech vypovídá i následující příběh matky, jejíž syn byl hospitalizovaný v psychiatrické nemocnici s paranoidní schizofrenií.

Duševní onemocnění trápí přibližně každého třetího Čecha. Díky síti Center duševního zdraví, která fungují po celé České republice, nacházejí pacienti často nový smysl života. A dokáží se vrátit zpátky do běžného života, do svého zaměstnání… I to je případ devětatřicetiletého Zdeňka, prvního klienta, jehož příběh vám nyní přinášíme.

Psal se rok 2011. Dnes devětatřicetiletý Zdeněk se dozvěděl od lékařů diagnózu. Schizofrenie…

Paní Věra se dále dlouhodobě léčí na endokrinologii, neurologii a interně. Podpora ze strany CDZ je jí poskytována od ledna roku 2019 na doporučení ambulantního psychiatra a na žádost její jediné příbuzné neteře. Ta o svou tetu měla velké obavy. Klientka, která žije sama v třípokojovém bytě, dlouhodobě nepravidelně užívala jak psychiatrickou, tak interní medikaci, nedodržovala životosprávu, denní režim, nedbala o svůj zevnějšek, domácnost a byla paranoidně nastavená. Zpočátku byla paní Věra negativně naladěná, neměla zájem o spolupráci s CDZ, byla nedůvěřivá a nabídku podpory razantně odmítla. Stále opakovala, že pomoc nepotřebuje, že vše zvládá sama. Zpočátku se vyhýbala očnímu kontaktu, zaměstnanci CDZ navíc nesměli chodit do jejího bytu. Uváděla, že nikdo cizí k ní nesmí chodit.

Téměř pětina těch, kteří v uplynulých měsících prodělali onemocnění covid-19, má přímé psychické následky. Nejčastěji se jedná o úzkost či nespavost. Místopředseda České psychiatrické společnosti Martin Anders v rozhovoru pro iROZHLAS.cz vysvětluje, jak nemoc působí na psychiku a proč tomu věnovat pozornost.

celý rozhovor z www.irozhlas.cz najdete ZDE.

Informační příručka pro pracovníky v pomáhajících profesích, přinášející základní principy jednání / komunikace s lidmi s duševním onemocněním (nejen) v případě krize.